MS Igualada

AKTUALITY

Fotogalerie Anna, Fotogalerie Magda

Výsledky

Po ME se česká reprezentace rozjela trénovat a odpočívat k moři, nebo procestovávala okolní hory. Ve čtvrtek odpoledne jsme se pak znovu sešli v Igualadě, kousek od Barcelony. Igualada je asi čtyřicetitisícové město s nádherným výhledem na Montserrat, spoustou historických zajímavostí a různých sportovišť. A jestli jsme si ve Valderrobres stěžovali na teplo, tady došlo na slova pana Brambory: "Počkejte na Igualadu, bude hůř...". Celkem mizerné a špinavé zázemí, od 11 hodin do pozdního odpoledne hrozné vedro a žádný stín, zkrátka najednou opravdu "bylo hůř". Chvilkama se sice zatáhlo a být to v ČR, byl by z toho pořádný slejvák a ochlazení (u nás na Vysočině sníh :-)), ale tam přišel jen lehký déšť, který v tom teple snad ani nedopadal na zem, protože ta byla stále suchá.

Páteční závod těch menších byl naštěstí hned vedle stadionu a ti, co si vylosovali první startovní časy odjeli jedno kolo ještě v příjemném chladu. To druhé už se stály i půlhodinové fronty. Sekce byly zajímavé, betony, cívky, kladiny, kmeny a hrbabačky v suchých prašných stráních. A taky strach nahánějící "aloe vera sekce", s výběrem jestli spadnout do kaktusů, nebo dva metry z kamenné stěny. Nejlepší umístění si v pátek vyjel Rosťa Málek - 5. v poussinech, Bětka Pečínková 8. femine, Štěpán Šiller 9. poussin, Martin Štěpánek 13. v minime, Peťa Mokrý 16. benjamin a Kryštof Málek 20. v minime. Pro všechny to byla velká zkušenost, nejen závod (s obtížností podstatně vyšší než jsme z domácích závodů zvyklí), ale i samotné ceremoniály a celý průběh mistrovství.
Sobotní závod "velkých" odstartoval ve 14 hodin. Sekce byly rozmístěny po celém městě, z kamenů, kmenů, barelů, dvě betonové ve vodě, další na kluzkém plujícím voru, nebo na jakýchsi obrovských dřevěných bubnech (jak z desetimetrové pračky), pravděpodobně na barvení kůží. Celý závod byl profesionálně okomentovaný, s velkou publicitou a se spoustou diváků. Hamerský Vojta Křiva předvedl na mnoha místech krásnou ladnou jízdu, někdy i na UCI :-), ale několik chyb přece jen udělal a ty ho posunuly na čtvrté (skvělé) místo v juniorech. Tak máš, Vojto, v Blansku (2. díl MS) o co bojovat!

A závěr z Igualady?

Malý závod - obrovská zkouška trpělivosti pro rodiče a nervů pro jezdce. Pro některé bylo fakt těžké unést tíhu toho, že jsou reprezentanty, brali tuto zodpovědnost opravdu vážně.

Velký závod - hodně atraktivní pro diváky. Díky propagaci a živému komentáři žilo šampionátem celé město. Pro jezdce (což nejsem :-)) skýtala kombinace "hodně mladiství" (a asi ne moc zkušení) rozhodčí - možnost projíždět branky jakýmkoliv směrem - nevypáskované některé sekce spoustu možností těm "přemýšlivým" jezdcům sekce odrbat a značně si je zlehčit, ti poctivci pak byli ve velké nevýhodě. Spousta závodníků také získala penalizaci za čas.

Španělsko z té malinké (pro nás obrovské) části, kterou jsme stihli poznat - krásná země plná historických památek, nádherné přírody a pláží, hory, moře, obrovské vedro, divné bouřky, moc dobré jídlo, úplně jiní lidé, ale taky taky nepořádek, špína a nutnost vše si pořád hlídat ...